STRUČNÁ HISTORIE

Po porážce Francie hledali českoslovenští piloti další možnost k boji proti tolik nenáviděnému nepříteli. Jejich domovem se stala na dlouhých pět let Velká Británie, která zůstala osamocena v boji proti hitlerovskému Německu. Řišský maršál Göring sebědomě prohlašoval, že jeho Luftwaffe smete britské letectvo z oblohy a umožní tak invazi do Anglie. A tak se rozhořel urputný boj ve vzduchu, který je nazýván bitvou o Británii. Stíhači Royal Air Force všech možných národností, mezi nimiž byli i naši, dokázali Němce odrazit a tím překazit Hitlerovi plány na ovládnutí britských ostrovů. Zde vyniká portrét nejúspěšnějšího pilota této bitvy Čechoslováka Josefa Františka, který za pouhých 28 dní sestřelil 17 nepřátelských letounů. "Nikdy ještě v historii lidských bojů nevděčil tak velký počet za tolik počtu tak malému", prohlásil britský ministerský předseda Winston Churchill, jako hold všem příslušníkům RAF.

Ale vraťme se zpět. Českoslovenští letci po příjezdu do Anglie byli posláni k urychlenému výcviku a již 12. července 1940 vznikla v Duxfordu 310. československá stíhací peruť. Za nedlouho vznikly další dvě československé perutě 311. bombardovací v srpnu a 312. stíhací v září. Naši piloti získali zakrátko mnoho vzdušných vítězství. V květnu 1941 byla ustanovena další československá peruť pod označením 313. peruť stíhacího letectva. Dobré výsledky, kterých naši dosahovali, zastiňovaly ztráty vynikajících letců. Generálním inspektorem našeho letectva bojujícího na západní frontě byl brigádní generál RNDR, Karel Janoušek, v anglické hodnosti Air Vice Marshal. Jím byl také ustanoven Ispektorát československého letectva, který zajišťoval potřeby našich letců po celou dobu působení na britských ostrovech, A/V/M Janoušek byl samotným britským panovníkem dekorován vysokým řádem KCB (Knight Commander of the Most Honourable Order of the Bath) v Buckinghamském paláci.

Čechoslováci po boku svých spojenců byli velmi uspěšní a britské velení je za to oceňovalo nejvyššími britskými řády a vyznamenáními. 311. peruť, po úspěšném působení u bombardovcího letectva, byla na jaře 1942 odvelena k pobřežnímu velitelství, kde se zapojila do bitvy o Atlantik. Od roku 1942 spojenci začali přecházet do protiútoku. Velkým úspěchem bylo zřízení vyšší československé jednotky, stíhacího wingu začátkem května 1942. Prvním velitelem nově ustavené jednotky byl vynikající pilot a organizátor W/Cdr., škpt. Alois Vašátko.

V únoru 1944 se z Anglie vypravila skupina 20 letců, včele s F. Fajtlem, do SSSR, aby zde bojovala po boku Rudé armády.

Na jaře roku 1944 vrcholily přípravy na vylodění spojenců ve Francii, bylo jen otázkou času, kdy všechno vypukne. Naši piloti směřovali stále hlouběji do týlu nepřítele a zdálo se, že německé impérium ”mele z posledního”. Konečně nastal den ”D” a do boje se zapojili i českoslovenští letci, kteří zajišťovali vzdušnou ochranu invazním vojskům.

Spojenci rychle postupovali do srdce Třetí říše a válka se konečně chýlila ke konci. Poslední odpor byl definitivně zlomen 8. a 9. května 1945

Českoslovenští piloti se po dlouhých šesti letech konečně dočkali návratu do osvobozené vlasti. Stíhací perutě přistály 13. srpna a bombardovací peruť 20. srpna 1945. Také velké množství našich letců ve Velké Británii bylo zařazeno u nejrůznějších útvarů RAF mimo naše perutě.

Bohužel do své vlasti se ze Západu nevrátilo 511 letců. Čest jejich památce!