|
PRVNÍ WING COMMANDER ALOIS "ÁMOS" VAŠÁTKO
Narodil jako jeden z pěti dětí 25. srpna 1908 v Čelákovicích u Prahy. Od mládí prokazoval bystrost, a tak v roce 1927 maturoval s vyznamenáním na učitelském ústavu v Hradci Králové. K tomuto se vztahuje jeho válečná přezdívka “Velký Ámos”. Ale zpět. Zakrátko Vašátko nastoupil vojenskou prezenční službu, kterou dosloužil v hodnosti podporučíka. Rozhodl se pro dráhu vojáka z povolání, a tak absolvoval v letech 1929-1931 Vojenskou akademii v Hranicích. Jako poručík dělostřelectva vystřídal několik posádek a vysloužil si pověst schopného profesionála. V roce 1935 prodělal u letectva pozorovatelský výcvik a od 31. 12. 1936 už u této zbraně zůstal. V Olomouci absolvoval v období let 1937-1938 pilotní výcvik a v hodnosti nadporučíka se stal se velitelem 14. pozorovací letky, která měla ve výzbroji dvouplošníky Š-328. U letky vytrval až do smutného konce v březnu 1939. Vašátko se nehodlal smířit s kapitulací, a tak se v červenci 1939 ocitnul v komunitě našich letců v Polsku, kteří tam čekali na příležitost k boji s Němci. Po počátečním nezájmu Poláků odplul ještě ten měsíc do Francie.
7. září 1939 byl přijat do řad létajícího personálu Armeé de ľ Air a začal se přeškolovat na francouzskou techniku ve výcvikovém středisku v Chartres .
11. května 1940 byl přidělen spolu s T. Vybíralem a A. Vránou ke slavné Groupe de Chasse 1/5,
Po válce byl Alois Vašátko povýšen in memoriam na podplukovníka. Další povýšení na plukovníka následovalo v červnu 1991 a dále byl povýšen 8. března 1992 na generálmajora a je po něm pojmenována jedna z ulic v rodných Čelákovicích. Díky iniciativě mgr. J. Rajlicha a Judr. J. Sehnala nese jedna z ulic na pražském Černém mostě II jeho jméno.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
ALOIS VAŠÁTKO
v jejíchž řadách bojovali další čs. piloti. Bili se statečně na nebi Francie s početnějším a moderněji vyzbrojeným nepřítelem,
i když GC 1/5 bojovala na původem amerických stíhačkách Curtiss Hawk H-75, které kromě domácích D-520 byli tím nejlepším co Francouzi měli ve stíhačích k dispozici. Již 17. května 1940 se spolupodílí Vašátko na svých prvních sestřelech,
kterými jsou dva Me 109. Dalších deset jistých sestřelů a dva pravděpodobné vynesly Čecha Aloise Vašátka na pátou příčku nejúspěšnějších stíhačů v bitvě o Francii. . Rtm. František Peřina také příslušník GC 1/5 skončil v celkovém skóre
sestřelů našich pilotů ve francouzském tažení na druhém místě za npor. Vašátkem. A i když jeho úspěchy a i celé jednotky byly značné, tak odpor Francie se chýlil ke konci. 20. června 1940 odletěl s ostatními příslušníky GC 1/5 přes
Středozemní moře do Alžíru. 5. 7. 1940 byli všichni Čechoslováci z jednotky uvolněni a pokračovali v hledání možnosti dalšího boje.
Tou osamocenou baštou odporu proti Hitlerovskému Německu byla Velká Británie, kam Alois Vašátko 4. srpna 1940 dorazil. Protože probíhalo jedno z největších leteckých střetnutí a to slavná Bitva o Britanii, které si vyžadovalo velké
množství pilotů, zvláště ostřílených z bojů nad Francií. Vašátko byl ihned přijat do RAF v nenižší důstojnické hodnosti což byl Pilot Officer(P/O). 5. září 1940 se začíná formovat v pořadí druhá československá stíhací peruť, které
je přiděleno číslo 312. a trupové označení DU. Peruť byla vyzbrojena Hawker Hurricany Mk.I a přeškolení bylo opravdu krátké, protože pro naše piloty to nebyl problém. Koncem září byla jednotka uznána bojeschopnou a dostala za úkol
chránit město Liverpool. Hned 8. října tříčlenný roj, jehož členem byl i P/O Vašátko sestřelil nepřátelský Ju 88. Pak už tak schopný pilot s organizačními schopnostmi postupoval po velitelských příčkách přes velitele letky na velitele
perutě a posléze na velitele československého stíhacího wingu, o jehož založení se zasloužil hlavně on. Podle pamětníků to byl přísný, ale spravedlivý 
