Jiří Kučera tentokrát již v britské hodnosti Flying Officer jako příslušník 313. československé stíhací perutě.
Jeho Spit RY-K (AR 432) byl vyšperkován pravděpodobně pro účely fotografování symboly sestřelů a Kučerovým monogramem s malým státním znakem. V tomto letounu dosáhl F/O Jiří Kučera svého posledního vzdušného vítězství, když
6. července 1942 spolu s Sgt Karlem Valáškem poškodili Junkerse 88. Celkem sestřelil pět letadel jistě a tři poškodil.

Jiří Kučera se narodil 27. června 1914 v Roudnici nad Labem v rodině řídícího učitele. Vystudoval obchodní školu a našel si místo v Praze. V roce 1935 získal pilotní diplom pro řízení sportovních a turistických letadel. To už měl jasno o další kariéře a tak se přihlásil do Školy leteckého dorostu ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Školu absoloval v letech 1935-1937 a po pokračovacím stíhacím výcviku byl v hodnosti četaře přidělen k 50. stíhací letce. Ta byla vyzbrojena standardně dvouplošníky Avia B-534. U této letky prožil ještě mobilizaci, ale potom už následovaly nechvalně známé události jako byl zábor pohraničí a 15. března 1939 okupace zbytku republiky. Jiří Kučera se s tím nesmířil a jako jeden z prvních přešel ilegálně do Polska. Jenže Polsko nejevilo zpočátku o naše vojáky zájem a tak Kučera odplul ještě před vypuknutím války do Francie.
Na půdě "sladké" Francie nebyla jiná cesta než vstup do cizinecké legie. Těžký výcvik probíhal v severní Africe a z tohoto období je i fotografie vlevo. Jiří Kučera v legionářské uniformě.
Na africké půdě jej zastihl začátek války a ještě tam prodělal školení na francozské stíhačky Morane-Salnier MS-406. Tam také byla zformována GC I/6 z početným československým zastoupením.(např. S. Fejfar, V. Jícha, S. Janouch a další) Jednotka byla v prosinci 1939 poslána do Francie a 15. ledna 1940 byla uznána bojeschopnou. Po přesunech po francouzkých letištích z letiště Lognes-Emerainville u Paříže zasáhla GC I/6 do vzdušných bojů. Jiří Kučera si 18. 5. 1940, jako první z Čechoslováků u jednotky, připsal první sestřel německého Do 17. Svoje konto ve Francii rozšířil ještě o dvě vítězství. 20. 5. poslal k zemi další Dornier Do 17 a 20. 5. Henschel Hs 123.
Potom přišel pro jednotku nejtěžší úkol. Útočit na tanky, které doslova válcovaly francouzskou obranu. Netřeba dodávat, že to byly doslova sebevražedné mise a GC I/6 při nich utpěla velké zráty. Kučera naštěstí roli bitevníka přečkal bez úhony. Jenže to už byly jen takové zoufalé akce, když se ve Francii v podstatě všechno hroutilo a pro GC I/6 následoval jeden ústup za druhým. Českoslovenští letci byli uvolněni ze svazku I´Armée de l´Air a odpluli do Oranu. Z marocké Casablanky odpluli na britské ostrovy, kde přistáli 12. 7. 1940 v Liverpoolu.
Jiří Kučera po krátkém pobytu v táboře v Cholmondeley a čs. leteckém depu v Cosfordu byl přijat do RAF v hodnosti Sergeant. Po zaškolení na Hawker Hurricane Mk.I u 6.OTU byl 10. září 1940 přidělen k 238. britské síhací peruti. Z letiště Middle Wallop v jižní Anglii zasáhl do těžkých bojů v Bitvě o Británii. V leteckém souboji 26. září 1940 poslal Sgt Kučera jednu doprovodnou stíhačku Messerschmitt 110 do moře. Ještě pak svedl souboj s přesilou dalších stodesítek a stačil dvě poškodit, když inkasoval zásah. Přesto, že to vypadalo s jeho Hurricanem všelijak, dokázal s ním přistát na mateřském letišti. Další úspěch zaznamenal 30. září 1940, když opět sestřelil do moře tentokrát Heinkel 111. Úspěšnou činnost Jiřího Kučery přerušila havárie po startu 29. listopadu 1940, kdy se těžce zranil.
Po doléčení se nejprve dostal krátce k 501. peruti, ale hned za týden rozšířil stav létajícího personálu nejmladší 313. československé perutě. Jednotka byla vyzbrojena Spitfiry a zúčastnila se letecké ofenzívy nad okupovanou Evropou. U třistatřinácky byl Jiří Kučera také povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti RAF což byl Pilot Officer.
Potom P/O Kučera ke své malé radosti úředničil na Inspektorátu československého letectva dlouhých šest měsíců. Do aktivní služby ke své původní jednotce se vrátil 1. května 1942. Že ze svého pilotního umění nezapomněl nic, dokázal hned 5. května 1942. Peruť doprovázela Bostony a formace se stala terčem ataků letounů Luftwaffe. Jiři Kučera byl zaskočen šesticí nejmodernějších Focke Wulfů 190. Všechny výhody byly na straně Němců a zdálo se být všechno jasné, ale československý pilot se rval s vervou. Dokonce se se mu podařilo jednoho fokouše poškodit. Němci se také nechtěli vzdát "snadné kořisti" a tak divoká honička pokračovala až Spitfira vysvobodila mlha. Jelikož Kučerovi těsně za pobřežím došlo palivo, tak Spita posadil na břicho. Letoun byl na odpis, ale pilotovi se vcelku nic nestalo. Ani poškození od německých pilotů nestálo za řeč, na to, že na Kučerův letoun tolikrát útočili. Také se Jiří dost nelichotivě vyjádřil o jejich schopnostech. V červnu 1942 již operovala třistatřináctka v rámci československého stíhacího wingu. Hlavní náplní tohoto našeho vyššího leteckého útvaru byly doprovody bombardérů. Poslední úspěch je popsán nahoře. F/O Jiří Kučera 15. června 1943 odešel na zasloužený odpočinek.
Po opětné nezáživné úředničině na Inspektorátu čs. letectva v Londýně se přihlásil k letckému průzkumu. Znamenalo to přeškolení na vícemotorové stroje a speciální výcvik na znamenitých letounech de Haviland Mosquito. Zkušený pilot jako byl, nyní již F/Lt Jiří Kučera, to zvládl bez potíží a ještě ve výcviku vytvořil posádku s dalším Čechem navigátorem F/Lt Oldřichem Filipem. Po skončení výcviku 7. srpna 1944 se naše posádka hlásila v Bensonu u velitele 544. fotoprůzkumné peruti W/Cdr D.W. Steventona DSO, DFC. Více o operační činnosti a letounech najdete ve stati "Nejen u československých perutí", konkrétně 544. squadrona.
Jiří Kučera se při jedné z misí 22. března 1945 dostal až nad rodnou Roudnici nad Labem. Když se spustil s Mosqiutem do přízemní výšky, zamával křidly otci, který pracoval na zahrádce a pokračoval v úkolu. Operační činnost F/Lt Kučera ukončil 30. března 1945.
Z mnoha vyznamenáními se vrátil do osvobozené vlasti. Byl povýšen na kapitána a potom ještě na štábního kapitána. V roce 1946 se ještě s otatními letci přeškoloval v Anglii na Mosquita F. B. Mk.VI a potom se stal příslušníkem 24. bombardovacího pluku v Plzni. Jenže to bylo jen do roku 1948, kdy jej od letectva vyhodili.
Pak pracoval manuálně v plzeňské Škodovce a málokdo věděl, co si tento skromný muž prožil na nebi západní Evropy.
Jiří Kučera bohužel zemřel 24. ledna 1980 v Plzni.