Lockheed Hudson Mk. IV, v. č. AE636 "Spirit of Prague" byl ve službě během roku 1942 u 24. dopravní squadrony, kde s ním také létali často i naši letci.
U této perutě začali českoslovenští letci působit již od 27. 8. 1940. Jako první dva tam byli přiděleni a určeni jako instruktoři F/Sgt František Altman a W/O Alois Vrecl, což byl veterán, který bojoval již v 1. světové válce jako příslušník letectva c. k. mocnářství. V tomto čase mimo jiné tato jednotka sloužila k docvičení našich pilotů, kterých bylo zapotřebí u bojových útvarů. Postupně byli k této peruti zařazováni operačně odlétaní nebo věkově starší letci. Převážná část měla zkušenost s leteckou dopravou již z předválečných let. 24. dopravní peruť používala pestrou směsici letounů, ve které byly také americké Lockheed Hudsony verzí Mk. I, II, III a IV. Právě Hudsony nesly tíhu zásobovacích letů na středozemní ostrov Malta a těchto operací se samozřejmě zůčastnili i naši piloti přidělení k peruti. Kupříkladu třicet misí na Maltu v druhé polovině roku 1942 uskutečnil F/O Eduard Prchal a šestnát P/O František Glauder. S neozbrojenými letouny šlo o značně nebezpečné akce, o čemž se přesvědčila posádka F/Sgt Karla Balíka z 28. 2. na 1. 3. 1943. Jejich Hudson napadla noční stíhačka Ju-88, což byl dost nerovný boj. Štěstí bylo, že Němec považoval stroj za zničený, když viděl padat hořicí dinghy upevněnou na dveřích, které se posádce podařilo uvolnit a vyhodit. Obratností pilota se podařilo s vypětím všech sil přistát na Maltě. V průběhu roku 1943 24. peruť obdržela též americké Douglasy C-47 Dakota a začala zajišťovat speciální dálkové lety a přepravu VIP osob. To už měla základnu v severní Africe a Její linky zahrnovaly kromě Afriky, Island a Dálný východ až do roku 1945.
Ještě bych se chtěl zmínit o Eduardu Prchalovi, který byl velmi zkušeným pilotem z předválečných let, když po vojenské službě létal u firmy Baťa. Po odchodu z okupované vlasti se zůčastnil leteckých bojů ve Francii a potom v Bitvě o Británii. Celkem zaznamenal šest sestřelů. Po působení u nočních stíhačů přešel definitivně k letecké dopravě. Nejprve k 24. squadroně a potom k 511. squadroně. Tam létal kromě jiných také s americkými letouny Consolidated Liberator a přepravoval i VIP osoby. To se mu stalo málem osudným 4. 7. 1943, kdy na palubě tohoto stroje byl polský exilový ministerský předseda Wladyslaw Sikorski s doprovodem, který se vracel po inspekci polských jednotek na Středním východě zpět do Anglie. Krátce po startu z Gibraltaru se Liberator pilotovaný F/Lt Prchalem zřítil do moře a on jako jediný se štěstím tragický pád přežil. Neštěstí zřejmě způsobilo zablokované řízení, ale vyrojilo se dost spekulací zejména po válce. Komisí, která bezprostředně nehodu vyšetřovala, bylo konstatováno, že F/Lt Prchal nenese na havárii žádnou vinu. Po zotavení až do konce války pokračoval jako dopravní pilot.

V souvislosti s československými dopravními letci, sloužícímí v RAF, bych chtěl ještě něco uvést o již výše uvedeném Karlovi Balíkovi. Inspiroval mě k tomu film České televize "Balada o pilotovi", natočený podle předlohy nedávno zesnulého politického vězně z padesátých let a spisovatele Jiřího Stránského. Karel Balík byl právě jeho tchán. Dole upoutávka na film, kde hlavní postavu ztvárnil David Švehlík, který ve filmu vystupuje jako Emill Malík.

Nyní trochu o skutečných osudech Karla Balíka, který je vpravo v uniformě britského královského letectva.
Karel Balík se narodil 25. října 1903 v Plzni. Letecký diplom získal v Západočeském aviatickém klubu v Plzeni. V meziválečných letech pracoval jako dopravní pilot u Československé letecké společnosti. Přezdívky "Milionář" se mu dostalo po náletu tohoto počtu kilometrů.
Po okupaci odešel do Polska, kde byl po vypuknutí války zajat sovětskými vojáky. Byl vězněn v gulagu. Jako zkušeného dopravního pilota si ho vyžádala NKVD a musel zakreslovat do map polohy všech evropských letišť, která znal z předválečného létání. Později byl propuštěn díky přispění Heliodora Píky a Ludvíka Svobody. Potom byl spolu s ostatními "sovětskými zajatci" poslán přes Oděsu, Turecko a Afriku lodí do Velké Británie.
V roce 1940 se konečně stal příslušníkem RAF. Jako věkově starší a zkušený dopravní pilot byl po oživení pilotních návyků přidělen k 9. MU - Maintenance Unit (Servisní jednotka) jako testovací pilot.
Asi po roce se připojil ke skupině F/O Kordy k Atlantic Ferry Command, kde se dopravovaly stroje americké výroby vzdušnou cestou z Kanady do Velké Británie. Již ve více...u PBY Catalina se zmiňuji, že 5. dubna 1942 Sgt. Karel Balík spolu s F/O Josefem Hubáčkem byl v posádce, která přelétla Atlantik v Catalině. Byli prvními Čechocloslováky, kterým patří toto prvenství.
Po této transatlantické anabázi působil u 24. dopravní peruti, která s již výše uvedeným pestrým letovým parkem zajišťovala nejrůznější transportní úkoly a to včetně přepravy VIP osob.
Karel Balík byl spolu s Josefem Řechkou převelen 1. srpna 1943 k 512. dopravní peruti, kde oba jmenovaní kromě jiných typů letounů létali na legendárních amerických Dakotách. Tam byl také povýšen do důstojnické hodnosti. 2. února 1944 byli převeleni zpět k 24. peruti.
V RAF dosáhl hodnosti kapitána (F/Lt) a byl nositelem mnoha válečných vyznamenání. Bylo mu uděleno nejvyšší britské vyznamenání za nebojovou činnost a tím byl Air Force Cross (AFC).
Po skončení války plnili naši dopravní letci ještě přepravní úkoly a to i do již svobodného Československa.
Karel Balík 8. ledna 1946 demobilizoval a nastoupil zpět k aerolinkám. Po válce viděl jak se mění poměry, a tak chtěl odejít do Holandska jako šéfpilot k letecké společnosti KLM. Bohužel přišel jeho poslední let. Pilotoval Junkers 52 na pravidelné lince Paříž-Strasbourg-Praha. V Praze na Ruzyni panovaly nepříznivé povětrnostní podmínky a tak stroj havaroval. Kapitánovi Balíkovi se podařilo ještě zachránit druhého pilota Jana Šerhanta (rovněž ex RAF, 68. peruť) a tři cestující. On sám svým zraněním onoho 5. března 1946 podlehl.
Okolnosti této nehody byly dost podivné a nebyly nikdy řádně vyšetřeny. Třeba Jiří Stránský byl až do konce života přesvědčen, že havárii mělo na svědomí nejen špatné počasí, ale i agenti NKVD. To také vyplývá v závěru zdařilěho filmu "Balada o pilotovi".