Mnoho útvarů Luftwaffe operovalo až do kapitulace na území tvz. Protektorátu. S nimi i mnoho leteckých es. Neúspěšnějšího německého stíhače Ericha Hartmanna zastihl konec války v Německém Brodě (dnešní Havlíčkův Brod). O Hansi-Ulrichovi Rudelovi, úspěšném tankovém esu, který operoval u nás, je další povídání a váže se k němu i model ve fotogalerii.
Hans-Ulrich Rudel se v roce 1936 stal příslušníkem Luftwaffe a jako posluchač důstojnické školy začal základní
letecký výcvik. Zpočátku měl problémy zvládnout všechny techniky pilotáže, ale později to dohnal.
To ještě nikdo netušil, že z něho bude budoucí "tankové eso".
1. ledna 1939 byl povýšen do hodnosti poručíka a létal u leteckého průzkumu. Zúčastnil se polského tažení.
Potom se vrátil k záložní jednotce v Štýrském Hradci, kde absolvoval výcvik ve střemhlavém bombardování.
Rudelova hvězdná kariéra pilota střemhlavého bombardéru začala 23. června 1941 po napadení Sovětského svazu.
10. února 1943 se stal prvním pilotem, který odlétal 1000 bojových misí.
V tomto období mu jako zkušenému letci přidělili experimentální letku strojů Ju 87G „Kanonenvogel“ vyzbrojenou
37mm protitakovými kanóny.
Se stroji Ju-87G se Rudel účastnil i bitvy u Kurska. Během této a následujících bojových operací zničil
do podzimu 1943 kolem stovky sovětských tanků. 23. října 1943 získal k Rytířskému kříži meče.
V březnu 1944 byl jmenován do funkce Gruppenkommandeur (velitel perutě) III./StG 2. Do té doby
odlétal 1800 bojových misí a zničil 202 tanků. V březnu byl vyznamenán brilianty k Rytířskému kříži.
Během války byl vděčným objektem nacistické propagandy. Byl několikrát zraněn. Na konci války
mu byla amputována noha, ale k létání se vrátil.
Kapitulace Německa zastihla Obersta Rudela na území Protektorátu. Více:
Letště Mimoň, Kumr Kummer am See
od roku 1948 Hradčany viz. web Vrtulník
Junkers Ju 87G „Kanonenvogel“
Rudel byl po válce hospitalizován a později internován a vyslýchán v Británii a Francii. Po propuštění ze zajetí od dubna 1946 krátce podnikal v dopravě. V roce 1948 uprchl přes Švýcarsko do Itálie. Odtud se na falešný pas Červeného kříže na jméno „Emilio Meier“ dne 8. června 1948 dostal do Buenos Aires. Byl vojenským poradcem a obchodoval se zbraněmi společně s dalšími bývalými nacisty. V padesátých letech se vrátil do NSR. Tento přesvědčený nacista zemřel v roce 1982.